Anotace:
Ať se děje, co se děje, člověk není nikdy sám.
„Ještě že nemáme kočky!“ oddechne si bába každý den. „Dělají randál a binec. Rušily by mě při vaření i při koukání na televizi.“ Ovšem i malé dítě brzy zjistí, že tady něco nesedí. Na každé stránce této knížky se to kočkami jen hemží. Copak je bába nevidí? Nevidí. Je už hodně stará a má špatné oči. A proč se bába na kočky tak zlobí? Má k tomu důvod, i když kočky jsou v tom, jak se ukáže, nevinně.
Příběh se točí kolem mnoha vážných témat: důstojné stárnutí, jízda v opilosti, ztráta blízké osoby, paměť a zapomínání. Nejsou to typická témata dětských knih, a právě proto je Kočičí dům naprosto výjimečný. Nechybí mu situační humor ani jadrný jazyk, který se nebojí slov jako „bába“ a „dědek“ (vždyť tahali i řepu, tak proč by nemohli cvičit jógu). Knížka má dojemnou pointu, fascinující asijskou poetiku a potenciál otevírat dětem nekonvenční témata citlivou a krásnou formou.
Ještě že máme kočky a takovéhle knížky!
Kočičí dům byl zařazen do mezinárodního katalogu nejlepších dětských knih — The White Ravens 2025.
Pro děti od 3 let.
Název knihy: Kočičí dům
Autor: Yen Chih-Hao
Nakladatelství: Host
Počet stran: 52
Rok vydání: 2026
Recenze:
I když nemám malé děti, byla jsem zvědavá, jakým způsobem autor uchopil témata jako stárnutí, osamělost a ztrátu blízkého člověka v dětské knize. Hlavní hrdinkou je babička, která žije sama a každý den si opakuje, jak je ráda, že nemá kočky. Jenže vy jako čtenáři vidíte, že dům je jimi doslova zaplněný.
Právě tahle hra s obrazem a textem je geniální. Ukazuje nám svět babičky, která možná zapomíná nebo vidí věci jinak (náznaky demence), ale přitom je obklopená vzpomínkami a láskou. Kniha se dotýká i drsnějších věcí, jako je jízda v opilosti nebo ztráta blízkého, ale dělá to tak citlivě a s takovým teplem v ilustracích od Hsueh Hui-Yin, že vás to spíš rozněžní.
Zajímavost: Autor knihu napsal částečně jako reakci na to, jak se společnost staví k osamělým seniorům a k tématu „prázdných hnízd“. Chtěl ukázat, že i když někdo zůstane sám, jeho domov může být stále plný života – byť třeba jen v metaforické nebo vzpomínkové rovině.
Yen Chih-Hao není v psaní pro děti žádný začátečník – má v tomto oboru dokonce doktorát z National Taitung University. Jeho tvorba je známá tím, že se nebojí otevírat i „těžká“ témata stylem moderních pohádek, čímž dává dětem naději a prostor pro fantazii tam, kde by realita mohla být příliš smutná. Sám říká, že k dětské literatuře se dostal až později během studia, ale stala se pro něj jakýmsi bezpečným přístavem.
Člověk nikdy není doopravdy sám, pokud má v srdci vzpomínky a lásku. Kniha nás učí empatii ke starším lidem a ukazuje, že zapomínání není jen ztráta, ale někdy i způsob, jak se vyrovnat s bolestí. Je to o důstojném stárnutí a o tom, že i smutné věci patří k životu a dají se sdílet i s těmi nejmenšími.
Nečekala jsem, že mě kniha určená dětem od tří let takhle dojme a donutí přemýšlet o vlastních rodičích a o tom, jak důležité bude prostě „jen“ být s nimi. Pokud hledáte dárek pro své děti, nebo klidně pro sebe, tuhle knihu rozhodně nepřehlédněte. Je to kniha, kterou si v knihovně necháte i poté, co děti vyrostou. Je totiž o nás všech.
Moje hodnocení: 5/5🌟
Komentáře
Okomentovat