Moje maminka říká „A to niky nečetla.“
A má naprostou pravdu (maminky mají vždy pravdu 😊
)
Když jsem byla malá, mamka mi četla nebo jsem před spaním
poslouchala audio knihy (ano, už tenkrát byly i když na kazetě 😊
do dnes si jednu z nich pamatuji Zahrada - Jiří Trnka)
V pubertě to byly spíš časopisy jako „Bravíčko“,
povinné četbě jsem moc nedala a když tak jsem si přečetla něco co mě zrovna
tématem zaujalo, jako třeba: My děti ze stanice ZOO, Džungle před tabulí, …
Když se mi narodil syn, tak jsem mu vždy četla před spaním
(ve většině případů jsem usnula dřív než on 😊).
A pak nastala pauza
Na začátku roku 2024 jsme měla malou mezilidskou krizi.
Nějak intenzivněji jsem začala vnímat, jak jsou lidi na sebe zlí, jak jsou
nenávistní, závistiví a vlastně ta lidskost a slušné chování se někam vytratily.
A to se mi nelíbilo. Proto jsem se začala vnějšímu světu stranit a byla raději
doma. Komunikaci jsem omezila na nejnutnější a uzavřela se. V tomto období
jsem bezduše projížděla Instagram a jsem za to dodnes vděčná.
Jak jsem tam tak brouzdala, začaly na mě vyskakovat
příspěvky o knížkách. Líbilo se mi, jak jsou lidi milí, pozitivní a příjemní a
já jsem zatoužila být taky součástí této knižní komunity. Ze začátku to byly malé krůčky, sem tam jsem
něco okomentovala, nechala se inspirovat k přečtení knížky a pak už jsem
se chtěla taky podělit o to co jsem přečetla a třeba tím taky někoho inspirovat
nebo slyšet názor od někoho, kdo už tu knížku četl. A tak to vše začalo. 20. července 2024 jsem si založila
knižní profil na Instagramu zuzi.cte a od té doby se obklopuji tím, co mi dělá
radost.
Díky těmto úžasným lidem jsem poznala spoustu skvělých knih,
nové úžasné autory, z virtuálních lidí se díky knižnímu festivalu začali
stávat reální. Dozvěděla jsem se, že existuje knižní štafeta, společné čtení,
beta čtení (vše jsem samozřejmě musela vyzkoušet). Taky mě překvapilo, kolik je
knižních žánrů (a protože jsem zvídavá, tak zkouším). Ale co mi teda dělá mega
problém a tam se vůbec nechytám jsou různé zkratky a anglické knižní termíny,
ale s tím mi lehce pomáhá slovník knihomola.
Teď už víte jak to začalo 😊
Ještě odpovím na pár otázek, abyste mě trochu blíže poznali.
Jak by vypadal můj ideální čtecí den?
Ráno se probudím vyspinkaná do růžova s vědomím, že mě nečekají žádné povinnosti. Posnídám, uvařím si kafíčko, které si vypiji na zahradě. Nachystám si lehátko, uvelebím se na něm s dobrou knížkou a pouze za zpěvu ptáčků si budu až do večera nerušeně číst. Sem tam se mi na stolečku, po pravé ruce objeví nějaké jídlo nebo mňamka.
Krátké nebo dlouhé knihy?
Nesedí mi povídky. Jsou krátké a nemám dostatek času, abych
poznala a sžila se s postavami. Ale je pravda, že kniha se 700 stranami mě
taky moc neláká, protože mi to evokuje, že se tam budou nacházet pro mě hluchá
místa s podrobnými popisy, které nevyhledávám. Takže za mě zlatá střední
cesta.
Ekniha, audio kniha, klasika?
Na prvním místě je klasika. Kochám se vzhledem, očuchávám
stránky vonící novotou, dívám se podle záložky ve které části zrovna jsem. Na
druhém místě je ekniha a pak až audio.
Čtenářský zlozvyk?
Já si osobně myslím, že žádný nemám 😊
Ke knihám se chovám s láskou, neohýbám rohy, nepoužívám knihu jako
podložku pod pití, když čtu, tak nikdy zároveň nejím. Do knih nepíšu, pokud
mají knihy přebal tak ho při čtení sundávám, pokud knihy přebal nemají, tak si
ji obalím. Nelámu hřbety knih.
Jediný nešvar co mě napadá by mohl být, že si knihy pořizuji
rychleji než je stíhám číst.
Jak si vybírám co číst?
Ze začátku jsem byla dost ovlivnitelná. Když jsem slyšela, že je ta kniha dobrá, tak jsem si ji koupila. Byla jsem i povrchní - juuu, ta je hezká, tu musím mít. Ale ukázalo se, že ne vždy je to můj šálek kávy. A řekněme si na rovinu, není to zrovna levná záležitost. Takže teď když si jdu koupit knihu, tak si vybírám podle anotace.
A co se týká výběru knihy z domácí knihovničky. Někde jsem slyšela, že knihovna je jako lékárnička, takže si vyberu to, co zrovna potřebuji. To na co mám náladu, co mi udělá dobře.
Který žánr mám nejraději?
Jak už jsem psala, čtu skoro všechny žánry. Právě podle nálady a taky jsem zjistila, že když čtu z jednoho žánru hodně knih za sebou, tak už to potom není ono, takže je prokládám. Nejraději mám: detektivky, thrillery, příběhy inspirované skutečností, životní příběhy, ... Každý žánr má něco do sebe a každý mě něčím obohatí.
Jak hodnotím knihy?
Při hodnocení knih jsem asi trošku benevolentní. Snažím se knihy hodnotit spravedlivě. Zohledňuji i to, že je dobře napsaná, ale jen se mi zrovna netrefila do nálady a nebo jsem sáhla po něčem co mi zrovna nesedlo. Beru to tak, že autor nemůže za to, že jsem zrovna neměla náladu.
5/5🌟 - úžasné, skvělé, chci ještě
4/5🌟 - líbila se mi a jen maličko chybělo k dokonalosti
3/5🌟 - byla dobrá, ale něco mi tam vadilo
2/5🌟 - mohlo to být horší, ale víckrát už ji do ruky nevezmu a zvažuji, zda vůbec ještě něco od autora přečtu, a určitě takovou knihu nedoporučím
1/5🌟 - dočetla jsem ji, ale vůbec se mi nelíbila
0/5🌟 - takovou knihu bych asi odložila a nedočetla
Z velké části používám celé hvězdičky, pokud bych použila +0,5🌟 jsem hodně na vážkách
Co se týká žhavosti, erotických scén, spicy scén, papriček, tak to nikdy nehodnotím a nikdy se na takové hodnocení ani nedívám. Je to hodně neobjektivní. Každý máme jinou míru cudnosti.
Knižní konec?
Já prostě nezvládám otevřené konce. Potřebuji vědět, jak to dopadlo. Musím si ten příběh uzavřít. Takže mi nevadí, když v knize zabijí hlavního hrdinu, ale v žádném případě otevřený konec.
Dočítání knih?
Zatím jsem knihy vždy dočetla. Ještě jsem nedospěla k názoru, že když mě kniha nezaujala, tak ji odložím a už se k ní nevrátím. Nevím, zda je to z úcty k autorům, přece jen s napsáním měli hodně práce a nebo je to z naivity, že kniha nemůže být celá nečtivá, třeba se to zlomí a konec mě překvapí a nebo prostě jen ze zvědavosti jak ta kniha vlastně skončí.
Tak a to jsem já 😊
Kdyby vás ještě něco zajímalo, tak se mě klidně zeptejte 😊
Komentáře
Okomentovat