Rozsáhlý mnohovrstevnatý román (1979) začíná okamžikem, kdy
se mladý jižanský spisovatel Stingo přistěhuje do brooklynského penzionu, aby
tam pracoval na svém románu. Brzy začne být proti své vůli vtahován do citového
dramatu mezi jeho sousedy: přecitlivělý Žid Nathan se propadá do zničující
duševní choroby a krásnou Polku Sophii poznamenalo prožité v utrpení v
Osvětimi. Stingo sleduje, jak jejich osudy směřují k tragickému závěru, a
poslouchá Sophiino vyprávění o minulosti, z něhož se po částech vynořuje
děsivý, krutě realistický obraz společenského zla, které páchá nenapravitelné
škody na lidské duši. Pomocí psychologické drobnokresby a epické malby
charakterů i prostředí obnažuje autor otázky viny, kolektivní odpovědnosti a
povahy zla, ať už jde o nacismus či o americké stigma otrokářské minulosti.
Sophiina volba zůstává románem trvalé literární hodnoty.
Název knihy: Sophiina volba
Autor: William Styron
Nakladatelství: Euromedia Group k.s. – Knižní klub
Počet stran: 720
Rok vydání: 2005
Dneska se podíváme na jeden z literárních „dluhů“, který jsem měla – Sophiinu volbu od Williama Styrona. Čekala jsem od toho emoční nálož, ze které se budu týden vzpamatovávat, ale upřímně? Mám z toho v hlavě spíš jeden velký otazník a rozčarování.
O čem to vlastně je?
Děj nás zavede do poválečného Brooklynu roku 1947. Sledujeme mladého,
začínajícího spisovatele jménem Stingo (který je v podstatě alter egem autora),
jak se nastěhuje do penzionu, kde potkává fascinující pár – polskou emigrantku
Sophii, která přežila Osvětim, a jejího charismatického, ale psychicky
labilního milence Nathana. Postupně se odkrývá Sophiina temná minulost a ono
osudové tajemství, které si nese v srdci.
Jak se mi to četlo?
Tady začíná kámen úrazu. Strašně špatně. Autor všechno popisuje neuvěřitelně
detailně a používá takovou tu „vysokou“, intelektuální češtinu. Spoustě slovům
jsem vůbec nerozuměla a musela jsem si je dohledávat, což mě vyloženě
otravovalo a vytrhávalo z děje. Místo abych se do příběhu ponořila, bojovala
jsem s textem.
Myšlenka a hlubší význam:
Hlavním tématem je bezesporu vina, která člověka sžírá zaživa, a fakt, že zlo v
koncentračních táborech nemělo jen podobu plynových komor, ale i psychického
týrání, kdy oběť byla nucena stát se komplicem vlastního neštěstí. Přišlo mi,
že Sophie má pocit, že po tom, co udělala, už nemá právo na štěstí, a proto se
nechá tyranizovat Nathanem.
Můj upřímný názor:
Čekala jsem silný příběh o Sophii, ale dostala jsem příběh o nadrženém
mladíkovi, který si pořád jen stěžuje, že si ještě „nevrznul“. Tyhle pasáže mě
vyloženě nebavily. Kdyby to Stingo celé napsal jako knihu o Sophii a vynechal
svoje milostné mindráky, bylo by to skvělé. Postavy mi k srdci nepřirostly –
Sophie mi přišla až moc odevzdaná a Stingo mě totálně vytočil, když se v duchu
zastával toho německého lékaře, co Sophii k volbě donutil. Byl to doktorův
„sadistický výmysl“, aby si něco dokázal. Hnus.
Nejvíc mě ale zklamalo, že na tu pověstnou „volbu“ čekáte 700 stránek a pak je popsaná dvěma větami! Místo toho se podrobně dozvíte o pěstování burských oříšků. Za mě fakt ne.
Zajímavost:
Věděli jste, že Styron za knihu dostal Pulitzerovu cenu? Je to paradoxní,
protože i když je kniha uznávaná jako mistrovské dílo, pro běžného čtenáře může
být její struktura a rozvláčnost až ubíjející.
„Sophiina volba“ tento pojem se vžil pro situaci, kdy
si člověk musí vybrat mezi dvěma stejně špatnými možnostmi. Je to volba, která
nemá správné řešení – ať se rozhodneš jakkoliv, výsledek bude tragický a
poneseš si za něj doživotní následky nebo pocit viny.
Dnes se to občas používá i s nadsázkou v banálních situacích (např. když si nemůžeš vybrat mezi dvěma příchutěmi zmrzliny), ale původní význam je hluboce tragický a odkazuje právě na tu nepředstavitelnou situaci v koncentračním táboře.
Věta, která mě zaujala:
… jako je stále přetrvávající víra v dobré chování a obecnou slušnost. „Spoluobčané!“ Začal jsem chápat, že valná část jeho pocitu odcizení tkvěla svými kořeny v jakémsi frustrovaném egalitářství. Řečeno prostě, pokud lidé nejsou s to spolu hovořit lidsky, ruší tím svou rovnost.
Závěrem:
Komu knihu doporučit? Asi jen těm, co milují hodně popisnou, náročnou
literaturu a nevadí jim se prokousávat stovkami stran balastu pro pár silných
momentů. Pokud hledáte přímočarý, emočně drásavý příběh z války, poohlédněte se
jinde.
Moje hodnocení: 2,5/5 🌟
Pár slov o autorovi:
Komentáře
Okomentovat