Recenze knihy: "Tichý nájemník" - Ticho, které řeže do živého.

Anotace:

Deváťačka Ester je na první pohled obyčejná holka: Žije s tátou a mámou, chtěla by jít na uměleckou školu a obdivuje spolužačku Henrietu. Jenže brzy zjistíme, že nic není, jak se zdá: Ester ubíjí kontrolující maminka, napjatá rodinná atmosféra i vlastní nejistoty. Své strachy obrací proti sobě a „řešení“ nachází v sebepoškozování. Její rodiče dlouho nemají o ničem tušení, pohlcuje je péče o nepříliš laskavého, ale nemohoucího dědečka i vlastní vztahové potíže. Esterčiny bolesti tak zaznamená až její třídní učitelka. I ta se snaží dívce najít účinnou a rychlou odbornou pomoc, ačkoli sama se musí vypořádat s vlastními traumaty. Jak se vlastně taková pomoc hledá? A přijde včas?

Zuzana Dostálová ve svém novém románu předestírá příběh jedné rodiny hned z několika perspektiv. Ukazuje, že v každém zdánlivě spokojeném domově přebývá ještě tichý nájemník, který dovede spolehlivě rozleptat radost.

Název knihy: Tichý nájemník
Autor: Zuzana Dostálová
Nakladatelství: Paseka
Počet stran: 296
Rok vydání: 2025

Recenze:

Tato kniha se mi dostala do rukou díky společnému čtení, Čteme české autory. A musím říct, že jsem ji nedokázala odložit a přečetla jsem ji na jeden zátah. Po přečtení mi z knihy bylo úzko, takže pokud hledáte něco odpočinkového, tak tuto knihu do rukou neberte. Ale pokud chcete silný příběh, který vám ukáže realitu, kterou spousta rodin prožívá za zavřenými dveřmi, tak čtěte dál. 

O čem to vlastně je?

Hlavní hrdinkou je Ester, deváťačka, vypadá to, že řeší klasické věci adolescenta – přijímačky na uměleckou školu, kamarády. Ale příběh nám ukazuje, co se děje pod povrchem. Doma je napjatá atmosféra protože se starají o nemocného dědečka, máma ji neustále kontroluje a v Esterčiných očích ji tím buzeruje, táta přijde domů z práce a moc nekomunikuje. Nikdo se nezajímá o to, jak se Ester má, protože všichni mají svých starostí dost. Ale Ester je dítě, potřebuje pozornost, a proto se v tom všem cítí neviditelná a své vnitřní démony začne řešit tím nejhorším způsobem – sebepoškozováním.

Líbilo se mi, že se kapitoly střídaly dle hlavních hrdinů, Ester, táta Igor, máma Markéta a učitelka Rebeka a tím pádem nám autorka ukazuje rozpad rodiny z více pohledů. Vidíme do hlavy Ester, ale i jejím rodičům nebo třídní učitelce, která si jako jediná všimne, že se něco děje, i když sama řeší nelehkou životní situaci. 

Jak se mi to četlo?

Zuzana Dostálová píše neskutečně civilně. Díky tomu, že píše krátké úsporné věty, neměla jsem pocit, že by na mě příběh působil jako velké drama, nebylo tam žádné zbytečné zdlouhavé vysvětlování, prostě jen život takový, jaký je. Právě ta obyčejnost je na tom nejděsivější. Z postav jsem měla smíšené pocity, třeba u táty, ze začátku mi byl strašně nesympatický přišel mi povrchní, ale z mého pohledu se na konci k nastalé situaci postavil hezky. Máma sice není zlá schválně, ale to se dozvídáme až z jejího pohledu, jak se vlastně cítí a co je za jejím chováním a nejlepší za mě byla učitelka, která se snažila pomoct, i když systém jí hází klacky pod nohy. Takovou učitelku bych přála všem dětem.

Ke konverzaci mezi mladými jsem si na pomoc musela vzít syna, aby mi přeložil o co jde. Některým výrazům jsem opravdu nerozuměla, holt jiná generace 😊

Název „Tichý nájemník“ je geniální metafora. Není to nikdo konkrétní, je to ta plíživá úzkost, deprese a nepochopení, které se usídlí v obýváku a nikdo o nich nemluví. 

Hlubší myšlenka? 

Že i v „normální“ rodině může probíhat tichá katastrofa, pokud spolu lidi přestanou skutečně mluvit a jen vedle sebe přežívají. 

Poučení? 

Snad jen to, abychom se víc dívali kolem sebe. Abychom si všímali detailů u svých blízkých, i když máme sami naloženo víc, než uneseme. Ta otázka „Přijde pomoc včas?“ mi v hlavě rezonovala celou dobu. 

Zajímavost o knize:

Zajímavé je, jak autorka pracuje s tématem nedostupnosti odborné pomoci. Knížka totiž trefně ukazuje současný problém – jak těžké je v dnešní době sehnat pro dítě psychologa nebo psychiatra, když se všechno sype. Není to jen román, je to tak trochu zrcadlo naší společnosti. 

Závěrem: Komu knihu doporučit?

Doporučuji ji hlavně rodičům dospívajících dětí, ale i učitelům a komukoliv, kdo má rád psychologické romány. Je to silný příběh o tom, že i když jsme všichni v jednom bytě, můžeme být od sebe tisíce kilometrů daleko. 

Moje hodnocení: 5/5 🌟

Pár slov o autorce:

Zuzana Dostálová je původem violoncellistka. Má dar psát o lidech, kteří jsou "rozbití", ale přitom naprosto uvěřitelní. Můžete ji znát díky knize Soběstačný nebo projektu Děti křtěné Dunajem. Patří k autorkám, které se nebojí rýpat do věcí, o kterých se nám špatně mluví.