Recenze knihy: "Deset malých černoušků" - Nejděsivější dětská říkanka na světě

Anotace:

Nejprodávanější detektivka všech dob, nyní rovněž ve vynikajícím britském seriálovém zpracování pod názvem Až tam nezbyl žádný. Agatha Christie proslula svou láskou k dětským říkankám a básničkám. Důmyslné spojení zdánlivě nevinné slovní hříčky s vražednou zápletkou patřilo k jejím oblíbeným – a v románu Deset malých černoušků z roku 1939 dovedla tuto kombinaci k nepřekonatelnému vrcholu. Do luxusního sídla na osamělém ostrově se sjíždí několik hostů. U večeře se dozvídají děsivou pravdu o tom, proč sem byli pozváni – desítka přítomných včetně sluhy a kuchaře zde má stanout před tváří spravedlnosti. V neúprosném rytmu známého popěvku tu den po dni ubývá figurek na stole v jídelně a s nimi jeden po druhém vyhasínají životy obviněných. Zemřou všichni. Kam však zmizel vrah?

Název knihy: Deset malých černoušků
Autor: Agatha Christie 
Nakladatelství: Knižní klub 
Počet stran: 232
Rok vydání: 2017

Recenze:
Dneska se podíváme na absolutní klasiku, kterou by měl mít v knihovničce snad každý, kdo má rád napětí. Pokud hledáte knihu, u které si budete do poslední strany okusovat nehty a měnit názor na to, „kdo to sakra udělal“, tak jste na správné adrese.

O čem to vlastně je?
Příběh nás zavede na izolovaný Černochův ostrov u pobřeží Devonu, který je zahalen do tajemství. Deset lidí, kteří se navzájem neznají, dostane pozvání od tajemného hostitele. Po příjezdu ale zjistí, že hostitel nikde není. Místo uvítání je čeká jen nahrávka z gramofonu, která každého z nich obviní z vraždy v minulosti, za kterou nebyli potrestáni. Pak začnou hosté jeden po druhém umírat přesně podle dětského rozpočítadla, které visí v každém pokoji. Atmosféra houstne, paranoia roste a vy víte, že vrah musí být jeden z nich...

Jak se mi to četlo?
Musím říct, že se to četlo úplně samo. Agatha Christie má neskutečný dar – nepotřebuje stovky stran barvitého popisu, aby vás vtáhla do děje. Stačí jí pár mistrně napsaných dialogů a popisy pocitů postav. Moje zkušenost byla přesně taková, jakou u detektivek miluju: měla jsem asi tři různé tipy na vraha a u každého jsem si v jednu chvíli řekla: „Jasně, to je on!“. Jenže o pár stránek dál bylo všechno jinak. Nejvíc mě bavilo, že jde o uzavřenou společnost. Nemůže se stát, že by na konci zpoza křoví vyskočil někdo, o kom v knize nebyla ani zmínka. Všechna fakta máte před sebou, a přesto vás autorka dokáže dokonale vodit za nos.

Hlavní myšlenka a hlubší význam:
Kniha není jen o tom „kdo přežije“. Hlavním tématem je svědomí a spravedlnost. Agatha si pohrává s myšlenkou, že zákon není vždy dokonalý a některé zločiny proklouznou mezi prsty. Plyne z toho mrazivé poučení: minulost vás dříve či později dožene. Autorka zkoumá lidskou psychiku pod extrémním tlakem – jak se z kultivovaných lidí stávají uzlíčky nervů plné nedůvěry, když jde o holý život.

Zajímavost: Proč ten název?
Možná jste si všimli, že v novějších vydáních se kniha jmenuje A pak nezbyl žádný. Původní název Deset malých černoušků se v průběhu let začal měnit kvůli politické korektnosti a snaze vyhnout se rasistickým urážkám. V anglicky mluvících zemích se název změnil už dávno, u nás k tomu dochází postupně. Pointa ale zůstává stejná – strašidelné rozpočítadlo, které určuje osud postav.

Závěrem:
Knihu doporučuji úplně každému. Je to ideální volba pro ty, co s detektivkami začínají, i pro ostřílené čtenáře, co chtějí kvalitu. Pokud chcete knihu, u které nebudete chtít jít spát, dokud ji nedočtete, jděte do toho.

Moje hodnocení: 5/5 🌟

Pár slov o autorce:
Agatha Christie je prostě fenomén. Je nejprodávanější autorkou všech dob (hned po Shakespearovi) a právem se jí říká královna detektivek. Vymyslela postavy jako Hercule Poirot nebo slečna Marplová, ale právě v „Černoušcích“ ukázala, že dokáže napsat geniální příběh i bez slavného detektiva. Její styl je úsporný, chytrý a nadčasový.

Whodunnit (z anglického „Who done it?“ – tedy „Kdo to udělal?“).

Naprosto typické pro Agathu Christie, vlastně je to její nejsilnější disciplína!

Tady je pár důvodů, proč je v tomhle stylu Agatha považována za naprostou královnu:

1. Férová hra se čtenářem
Agatha Christie prakticky definovala pravidla moderní detektivky. Její styl spočívá v tom, že čtenáři předloží všechny důležité stopy. Teoreticky bys na vraha mohla přijít sama, kdybys byla stejně pozorná jako Poirot. V tom je ta krása – vrah tam není „přicucnutý“ zvenčí v poslední kapitole, ale celou dobu se ti pohybuje před očima.

2. Uzavřený okruh podezřelých
Často své postavy izoluje (na ostrově, ve vlaku, v letadle, v zapadlém venkovském sídle). Tím vytvoří tlakový hrnec emocí a podezírání. Víš, že vrah je v téhle místnosti, a to dělá Whodunnit tak napínavým.

3. Psychologické klamání (Red Herrings)
Agatha je mistryně v používání tzv. „falešných stop“. Navede tě k tomu, abys podezřívala někoho, kdo se chová divně, jen abys na konci zjistila, že se choval divně z úplně jiného (třeba trapného) důvodu. Skutečný vrah se mezitím často tváří jako ta nejméně pravděpodobná osoba.

4. Boření pravidel
I když Whodunnit psalo v té době hodně autorů, Agatha byla slavná tím, že ta pravidla občas geniálně porušila. V některých jejích knihách je vrahem postava, u které by tě to v životě nenapadlo (její odvaha v tomhle směru byla ve své době šokující).