Recenze knihy: "Anežka" - Když mateřství není naplněným snem

Anotace:

Román Viktorie Hanišové je bolestně střízlivým pohledem do vztahu matky a dcery, narušeného od samého počátku… 

Sebevědomá, vzdělaná a světem protřelá Julie nemůže mít děti, do adopčního programu ji zařadí jen těžko a pověstné biologické hodiny tikají. Anežka, plavovlasá panenka s cůpky, se pozvolna mění v nesplněný sen. Zoufalá Julie však dítě chce za každou cenu, a tak obchází zákon, aby si mohla vzít do péče Agnes — nechtěné romské děvčátko. Touží po miminku, Anežce, místo toho si domů přinese klubko svých vlastních předsudků, ztělesněný neuralgický bod české společnosti. A tak začne lhát. Nejdřív ostatním, později i sobě. Agnes vyrůstá v neustálém zápasu s cizími představami o sobě samé, poznamenaném maloměšťáckou ustaraností své matky a vlastní neschopností vymanit se z klece stereotypů. 

Název knihy: Anežka
Autor: Viktorie Hanišová 
Nakladatelství: Host
Počet stran: 256
Rok vydání: 2015

Recenze:
Dneska bych vám ráda přinesla recenzi na knihu, která ve mně zanechala opravdu silný dojem a dost jsem nad ní přemýšlela. Není to sice lehké ani odpočinkové čtení, ale pokud máte rádi psychologické knihy, které jdou na dřeň a donutí vás přemýšlet o tom, jak se chováme a jaké dědictví si neseme z dětství, možná je to přesně pro vás. 

O čem to je?
Anežka je příběh, který vás nenechá vydechnout. Je to syrové vyprávění o komplikovaném vztahu matky Julie a její dcery Agnes. Hned od začátku cítíte, že něco není v pořádku. Julie si dceru „pořídila“, ale jako by zapomněla, že dítě není panenka nebo projekt, na kterém si léčí vlastní mindráky. Je to příběh o výchově bez lásky, o předsudcích a o tom, jak si člověk nese traumata z vlastního dětství dál, aniž by si to přiznal. 

Jak se mi to četlo?
No, byla to síla. Čte se to svižně, ale emočně je to jízda. Autorka zvolila dvě časové roviny, ve kterých jsem se ze začátku ztrácela, ale postupně do sebe všechno zapadlo. Byly tam střípky informací, které mě držely v napětí, a pořád jsem čekala: „Tak co se stalo?“

Julie byla postava, se kterou jsem se fakt prala. V jednu chvíli jsem měla pocit, že ji chápu, a za sekundu jsem ji chtěla profackovat. Její chování k Agnes bylo jako na horské dráze – jednou péče, podruhé nesmyslné nároky a nenávistné myšlenky. Občas jsem si říkala, jestli vůbec měla mít dítě. Důvod „já chci“ mi přijde jako hodně slabý základ pro tak velkou zodpovědnost. 

Hlavní myšlenka a význam:
Kniha otevírá těžká témata: šikana, rasismus, sebepoškozování a lži, které nás ničí zevnitř. Hlubší význam vidím v tom, jak se přenáší bolest z generace na generaci. Pokud matka není vyrovnaná sama se sebou, nikdy nemůže nabídnout bezpodmínečnou lásku. Konec byl pro mě trochu zmatek a doteď si nejsem jistá, jestli jsem ho pobrala správně. Pokud jste to někdo četl, napište mi do komentářů, potřebuju to s někým probrat! 

Zajímavost:
Viktorie Hanišová je známá tím, že se nebojí otevírat témata, která nás pálí, ale raději o nich mlčíme. Anežka je jednou z těch knih, které vás donutí přemýšlet o vlastním dětství a výchově. Anežka, Houbařka a Rekonstrukce jsou volnou trilogií románů, jež propojuje téma mateřství. 

Závěrem, komu doporučit?
Nečekejte lehkou oddechovku. Je to kniha pro ty, co mají rádi psychologická dramata a nevadí jim, když je hlavní hrdina nesympatický. Pokud hledáte něco, co ve vás vyvolá emoce (ať už vztek nebo smutek), Anežka je trefa do černého. 

Tuto knihu jsem obdržela v rámci #spoluprace od Nakladatelství Host Brno, Děkuji 💖

Moje hodnocení: 4/5🌟 

O autorce:
Viktorie Hanišová je výrazným hlasem současné české literatury, který se nebojí jít do hloubky a pitvat lidskou psychiku. Anežka je její debutové dílo o nefunkčním vztahu matky a adoptivní dcery, ovlivněném skrytým rasismem.

Volná trilogie o mateřství: