Anotace:
Přežít
ještě neznamená žít.
„Narodila
jsem se, když mi bylo devět let, deset měsíců a sedm dní,“ začíná své vyprávění
Eliška, hrdinka románu Rekonstrukce. Prožívá dětství v temné vile u
samotářské tety a její osud nikoho nezajímá. Nebo to tak alespoň vypadá, soudě
podle opatrných reakcí všech kolem.
Eliška se
zrodila z vraždy. Matka zabila jejího mladšího bratra a následně i sama sebe.
Nenašel se žádný dopis na rozloučenou, ti, kteří toho tragického dne matku
viděli, si ničeho nápadného nevšimli. Eliška vyrůstá v desetileté
prázdnotě, a když dospěje, rozhodne se najít odpovědi na stále neodbytnější
otázky. Co se vlastně stalo? Proč to matka udělala? A proč ji nevzala s
sebou…
Ve svém
třetím románu píše úspěšná prozaička Viktorie Hanišová o přitažlivosti
prázdných míst, o podmanivosti pádu do temnoty. Občas stačí málo, třeba snaha
najít životní rovnováhu — a člověk se znenadání houpe nad propastí.
Název
knihy: Rekonstrukce
Autor: Viktorie Hanišová
Nakladatelství:
Host
Počet
stran: 311
Rok
vydání: 2019
Recenze:
Ahoj
všichni! Dneska mám pro vás recenzi na knížku, která mi totálně vyrazila dech a
ještě teď, pár dní po dočtení, o ní musím pořád přemýšlet. Pokud hledáte
příběh, který vás chytne od první stránky, ale zároveň vám z něj bude běhat
mráz po zádech, tak jste tu správně. Řeč je o románu Rekonstrukce od
Viktorie Hanišové.
O čem
to vlastně je:
Hlavní
hrdinkou je Eliška, holka, která si s sebou nese nepředstavitelně těžký břímě z
minulosti. Když byla malá, v její rodině se stala obrovská tragédie, která jí
navždy změnila život. Rodina se od ní v podstatě odvrátila, ale Eliška měla
obrovské štěstí v neštěstí – ujala se jí teta Leonie, která jí vytvořila nový
domov. Eliška dospívá, na první pohled působí sice plaše a citlivě a vlastně
docela vyrovnaně. Jenže ta minulost tam pořád je. Eliška se rozhodne na vlastní
pěst zjistit, co se tehdy v jejím dětství vlastně stalo a proč. Začíná takové
její soukromé vyšetřování, které má ale drsnější následky, než by kdokoliv
čekal.
Jak se
mi to četlo:
Knížka se
četla úplně sama, i když to téma je neskutečně těžké. Hrozně moc mě bavil
autorčin styl psaní. Zapomeňte na nějakou zbytečnou omáčku nebo zdlouhavé
květnaté popisy. Hanišová píše v krátkých, úsečných větách, které mají ale
neskutečnou sílu. Příběh má navíc skvělou, lehce detektivní linku, takže vás to
nutí číst dál a dál, protože stejně jako Eliška chcete vědět: Co se tam
sakra stalo a proč?! Skvělým osvěžením pro mě byla postava Davida, který do
děje vnesl úplně nový, jiný pohled na spoustu věcí. Co mě ale dostalo, byl
vývoj Elišky. Na začátku působí křehce, ale stabilně, jenže čím víc se blížíte
ke konci, tím víc vidíte, jak moc je psychicky nevyrovnaná. A ten závěr? Ten
byl psychicky neskutečně náročný.
Hlavní
myšlenka a hlubší význam:
Kniha
otevírá tabuizované a nesmírně temné téma – mateřství, které nemá růžové barvy,
a v tom nejextrémnějším případě vede až k tragédii. Ukazuje, jak hluboké stopy
v nás zanechává dětství a rodinná traumata. Hlavní myšlenkou je podle mě to, že
před minulostí se nedá utéct ani ji ignorovat. Člověk se s ní musí nějak
vypořádat, ale snaha o její „rekonstrukci“ a neustálé rýpání se v ranách může
vést k tomu, že vás to samé temno nakonec pohltí. Plyne z toho takové mrazivé
poučení, že lidská psychika je strašně křehká a hranice mezi normalitou a
šílenstvím může být tenčí, než si myslíme.
Zajímavost
o knize:
Věděli
jste, že téma vraždících matek, které se v knize rozebírá, má reálné základy?
Kromě samotného fiktivního případu Eliščiny rodiny jsou všechny ostatní kauzy
matek vražedkyň, které v knize najdete, založené na skutečných příbězích.
Autorka vycházela z reálně dostupných internetových zdrojů a mediálních
případů, což celému příběhu dodává ještě děsivější rozměr.
Závěrem:
Pokud máte
rádi psychologické romány, ze kterých mrazí a které vás donutí přemýšlet o
lidské mysli, tohle musíte mít v knihovně. Není to sice žádné sluníčkové čtení
na dovolenou, ale literární zážitek je to obrovský.
Moje hodnocení: 5/5 🌟
Viktorie Hanišová je současná česká spisovatelka a překladatelka, která se rozhodně nebojí otevírat těžká sociální a psychologická témata. Rekonstrukce je třetím dílem její volné trilogie, ve které se věnuje odvrácené straně mateřství (předchozí knihy jsou Anežka a Houbařka). Ve všech třech knihách jsou hlavními hrdinkami ženy a musím říct, že Rekonstrukce je z nich za mě jednoznačně nejdrsnější a nejhrůzostrašnější.
Za tuto knihu bych chtěla poděkovat Nakladatelství Host Brno, které mi ji zaslalo v rámci #spolupráce 💖
Mateřství se pro mě stalo významným inspiračním zdrojem celý rozhovor si můžete přečíst ZDE
Komentáře
Okomentovat