Může se vodítkem k odhalení zločince stát lež?
Bohatá a nemocná Laura Welmanová náhle zemřela. Její majetek podle všeho zdědí půvabná neteř Elinor. Skutečně však její teta nechtěla odkázat své jmění někomu jinému? Další smrt vyvolá další pochyby a Elinor je nakonec obviněna z vraždy. Jen jediný člověk nevěří, že by ji spáchala, a povolá Hercula Poirota. Ten však místo hledání pravdy začne klást překvapivé otázky: Co způsobuje, že lidé lžou? Co lze z jejich lží odvodit? Proč lžou i nevinní? Jakmile zná odpovědi, nekompromisně odhalí vraha.
Název
knihy: Temný cypřiš
Autor: Agatha Christie
Nakladatelství:
Kalibr
Počet
stran: 264
Rok
vydání: 2023
Poprvé
publikována: 1940
Poprvé
česky: 1999
Recenze:
Dneska tu
pro vás mám recenzi na jednu naprostou klasiku. Pustila jsem se do své třetí
knihy od Agathy Christie a poprvé jsem se setkala s legendárním Herculem
Poirotem. A musím říct – stálo to za to!
O čem
to vlastně je?
Příběh nás
zavede do staré anglické rodiny, kde jde především o dědictví a velmi napjaté
vztahy. Bohatá tetička Laura záhadně zemře a její neteř - hlavní hrdinka Elinor
Carlisleová je obviněna z vraždy mladé dívky Mary Gerrardové. Vypadá to, že je
všechno jasné a Elinor má ten největší možný motiv, vše hraje proti ní. Jenže
to by nebyla Agatha Christie, aby v tom nebylo něco víc. Kniha je rozdělená do
3 částí a sleduje nejen události před zločinem, ale i samotný soudní proces.
Žádné spoilery prozrazovat nebudu, ale čeká vás zamotaný případ, kde do sebe
všechno zapadne až na samém konci.
Jak se
mi to četlo?
Toto byla
moje třetí kniha od autorky a zároveň první setkání s Herculem Poirotem.
Ačkoliv jde o 20. díl ze série čítající 37 knih, vůbec to nevadí, protože jde o
zcela samostatný zločin. Překvapilo mě, že se Poirot objevil až od druhé části,
ale vlastně to dává smysl – byli jsme seznámeni s prostředím, já si
udělala obrázek o postavách, měla jsem jasného vraha a pak na to vlítl Poirot a
hned bylo vše jinak 😊
Četlo se
to strašně dobře. Stránky letí, ani nevíte jak. Mile mě překvapilo, že i když
kniha vyšla v roce 1940 a odehrává se v roce 1939, autorka nepoužívá žádné
archaismy, takže text působí velmi moderně a svěže. Baví mě ta stará doba a
hlavně to, že Agatha nepíše žádnou zbytečnou omáčku, zdlouhavé popisy nebo
kudrlinky. Prostě jasně a stručně. Příběh byl pro mě dost zamotaný, na vraha
jsem samozřejmě nepřišla a nevím, jestli na to vůbec šlo v průběhu čtení
přijít. Asi jsem se stala fanouškem a už se těším na další příběhy.
Hlavní
myšlenka a poučení:
Kniha
otevírá otázky žárlivosti, neopětované lásky a toho, kam až mohou lidé zajít
kvůli majetku a štěstí. Hlavním motivem je, že lidská povaha je často mnohem
složitější, než se na první pohled zdá. Z příběhu plyne poučení, že bychom
neměli soudit lidi ukvapeně na základě prvního dojmu, protože pravda bývá
skrytá pod povrchem.
Zajímavost
o knize – proč název Temný cypřiš?
Uvažovala
jsem, proč se kniha jmenuje Temný cypřiš (v originále Sad Cypress),
když se v ní žádný cypřiš nevyskytuje. A dočetla jsem se, že je název odkazem
na báseň ze Shakespearovy hry Večer tříkrálový. Cypřiš je odedávna
symbolem smutku, smrti a hřbitovů, což přesně vystihuje tragickou a
melancholickou atmosféru celého vyprávění.
Závěrem,
komu knihu doporučit:
Knihu bych
doporučila všem, kteří mají rádi klasické detektivky, a také těm, kteří s
tvorbou Agathy Christie teprve začínají. Nemusíte se bát, že budete ztracení, i
když neznáte předchozí díly.
Moje
hodnocení: 4/5🌟
Agatha
Christie (1890–1976) je jednou z nejznámějších a nejprodávanějších autorek na
světě. Často bývá označována za královnu zločinu. Její knihy prosluly skvělou
psychologií postav, logikou a nečekanými závěrečnými rozuzleními.
Komu
Agatha věnovala knihu?
Věnování
knihy Temný cypřiš Peterovi a Peggy McLeodovým má několik osobních a
praktických důvodů, které vycházejí z jejich blízkého přátelství s Agathou
Christie:
1.
Setkání v Iráku
Agatha Christie se s manželem Maxem Mallowanem seznámila s manželi McLeodovými
(Peggy, vlastním jménem Margaret, a Peterem) v polovině 30. let 20. století v
Mosulu v dnešním Iráku, kde pracovali jako lékaři. Spřátelili se natolik, že se
Agatha později stala kmotrou jejich dcery Crystal.
2.
Odborné lékařské konzultace
Když se McLeodovi v roce 1936 vrátili do Anglie a koupili si dům The Shrubs
(dnes hotel Beechwood v North Walshamu v Norfolku), Agatha je často
navštěvovala. Během společných večerů nad večeří s nimi Agatha často
konzultovala různé zápletky a potřebné lékařské detaily – především to, jak
fungují různé jedy a léky. Tyto informace využívala k tomu, aby byly její
příběhy po věcné stránce přesné a autentické. Peter jí poskytoval cenné
lékařské tipy.
3.
Společné psaní knihy
Předpokládá se, že značnou část románu Temný cypřiš napsala Agatha právě
během svých návštěv u McLeodových v jejich domě, kde měla v zahradním domku
klid na práci.
4. Podpora během válečných let V době, kdy kniha v roce 1939 vznikala a v roce 1940 vycházela, čelila Velká Británie hrozbě druhé světové války. Rodina McLeodových procházela velkým stresem, protože jejich děti musely být evakuovány. Agatha a její manžel Max v té době nabídli pomoc a část jejich dětí u nich nějaký čas pobývala. Věnování tak bylo projevem hlubokého přátelství v nelehkých časech.
Co
Agatha o knize řekla?
Agatha
Christie se o Temném cypřiši vyjadřovala velmi pozitivně. Vnímala ho
spíše jako psychologický román než jako čistokrevnou detektivku. Co o
tomto románu a jeho psaní víme:
Soudní
síň jako experiment:
Byl to její první román, kde se velká část děje odehrává přímo v soudní síni.
Christie bavilo sledovat případ od konce a skládat střípky skrze vzpomínky a
lži obviněné.
Znalost
farmacie: V
příběhu hrála velkou roli její znalost účinků léků (konkrétně apomorfinu a
morfinu), kterou získala během práce v nemocniční lékárně za první světové
války. Byla na tuto přesnost v knize hrdá.
Tlak na
emoce: V dopisech
a poznámkách často zmiňovala, že pro ni bylo důležité popsat zoufalství a
milostný trojúhelník tak, aby čtenář s hlavní hrdinkou Elinor soucítil.
Šlo o
jeden z jejích nejpropracovanějších příběhů zaměřených na lidské emoce a
motivy, na který byla pyšná.
Komentáře
Okomentovat