Recenze knihy: "žítkovské bohyně" - Čarodějnice, nebo jen moudré ženy?

Anotace:

Fascinující příběh o ženské duši, magii a zasuté části naší historie. 

Vysoko v kopcích Bílých Karpat žily odedávna ženy obdařené výjimečnými schopnostmi. Uměly léčit a pomáhat s kdejakým trápením, uměly poradit v nesnázích a také prý viděly do budoucnosti. Říkalo se jim bohyně a své umění si předávaly z generace na generaci. Dora Idesová patří k posledním z rodu žítkovských bohyní. Jejich umění se však nenaučila, vystudovala etnografii a rozhodla se napsat o nich rozsáhlou vědeckou studii. Na konci devadesátých let objeví v pardubickém archivu ministerstva vnitra operativní svazek StB vedený na vnitřního nepřítele — její tetu, bohyni Surmenu. Dora rozplétá osudy žítkovských žen a s překvapením zjišťuje, že ačkoli se sama bohyní nestala, je i ona nedílnou součástí tajemné tradice… 

Cena Josefa Škvoreckého 2012; Český bestseller 2012; Magnesia Litera 2013 - Kosmas cena čtenářů; Cena čtenářů České knihy 2013 

Vydání knihy finančně podpořilo statutární město Brno. 
Více na www.katerina-tuckova.cz 

Název knihy: žítkovské bohyně
Autor: Kateřina Tučková 
Nakladatelství: Host
Počet stran: 455
Rok vydání: 2012

Recenze:
Ahoj knižní nadšenci! Dneska bych vám chtěla představit knížku, o které už sice slyšel asi každý, ale mně se dostala do rukou až teď. Žítkovské bohyně od Kateřiny Tučkové mě lákaly hrozně dlouho a konečně nastal ten správný čas se do nich pustit. Pokud máte rádi příběhy, které dýchají tajemnem, ale přitom stojí na reálných základech, jste tu správně.

O čem to vlastně je:
Popsala bych to jako románově zpracovanou studii na téma žítkovských bohyní. Hlavní hrdinka Dora Idesová píše diplomovou práci a rozhodne se prozkoumat historii těchto žen z oblasti Bílých Karpat, mezi které patřila i její rodina. Celé pátrání ji zavede do archivů na ministerstvu, kde požádá o lustraci. Jednoho dne se před ní ocitne svazek sledované osoby na jméno její tety – Surmenová Terezie. Dora s překvapením zjišťuje, že se jméno její tety objevilo v seznamu přisluhovačů režimu. Skrze zprávy a prohlášení ve spisech se pak dozvídá pravdu o minulosti bohyní a o tom, jak fungovalo jejich „bohování“ v letech 1910 až 1998.

Jak se mi to četlo:
Knížka se mi četla velice dobře, i když to není žádná jednoduchá oddechovka. Díky spisům a hlášením StB, které autorka do textu vložila, jsme podrobně seznámeni s historií, s tím, jak to na Žítkové fungovalo a jak probíhala tehdejší šetření a výzkumy. Mám hrozně ráda, když je příběh inspirovaný skutečností, protože mě to hned vede k myšlenkám: mohlo to tak být, nebo je to jen fantazie spisovatelky? Během čtení jsem i nakoukla na internet abych se podívala na obrázky.

Bylo pro mě hodně poučné seznámit se s jejich tradicemi. Nejvíc mě zaujalo lití horkého vosku, kde bohyně nejenže viděly minulost a přítomnost, ale mohly nahlédnout i do budoucnosti. Překvapilo mě také, jak moc byly křesťansky založeny. Někteří lidé je sice nazývali čarodějnicemi, ale v dnešní době by se to spíš označilo za alternativní medicínu, kterou lidé čím dál víc vyhledávají. Naprosto mě ale zarazila poslední kapitola. Kdo to vlastně byl a jak to, že se stalo to, co se stalo? Konec byl pro mě naprosto nepředvídatelný.

Hlavní myšlenka:
Hlavní myšlenka knihy ukazuje, jak snadno dokáže lidská zášť, strach z neznáma a krutost politických režimů zničit něco tak unikátního, co se předávalo z generace na generaci po celá staletí. Je to smutný střet starého, magického světa s nekompromisní moderní realitou a lidskou malostí, která nedokáže tolerovat odlišnost.

Zajímavost o knize nebo autorovi:
Muselo být nesmírně náročné najít všechny ty historické informace a prokopat se jimi v archivech, aby mohl vzniknout takto propracovaný příběh. Neumím si ani představit, kolik to autorce muselo zabrat času, než dala celou skládačku dohromady.

Kateřina Tučková strávila celým procesem – od prvotního nápadu, přes intenzivní výzkum až po finální sepsání knihy – skoro tři roky.

Sama autorka uvádí, že než vůbec začne psát, potřebuje si vybrat téma, které je dostatečně silné, protože s ním pak žije dlouhé měsíce. Během těchto tří let opakovaně jezdila přímo do Bílých Karpat, navštěvovala Žítkovou, mluvila s tamními obyvateli a pamětníky a spoustu času strávila v archivech, kde studovala historické prameny a reálné spisy StB.

Věta, která mě zaujala:
Že je někdo doktor, neznamená, že ví všechno! Jak já znám doktory, tak ani ten lepší, anti ten horší nevědí ani to nejzákladnější – že totiž nemoc těla ji i nemoc duše.To bylo to první, co mě moje mamka naučila, a oni se k tomu nedopracovali doteď.

Závěrem, komu knihu doporučit:
Knihu rozhodně doporučuji všem, kteří mají rádi silné ženské hrdinky, českou historii, záhady a literaturu, která vás nenechá chladnými a donutí vás přemýšlet ještě dlouho po otočení poslední stránky.

Moje hodnocení: 4/5 🌟

Pár slov o autorovi:
Kateřina Tučková je česká spisovatelka a historička umění, která je svými rozsáhlými rešeršemi proslulá. Dokáže vzít opomíjené nebo kontroverzní kapitoly z našich dějin a vdechnout jim neuvěřitelně silný lidský rozměr.

Za tuto knihu bych chtěla poděkovat Nakladatelství Host Brno, které mi ji zaslalo v rámci #spolupráce 💖

Kateřina Tučková o Žítkovských bohyních ZDE

ukázka z audioknihy ZDE 

ukázka divadelního představení ZDE 

Kateřina Tučková - Show Jana Krause 22. 2. 2013 ZDE