Recenze knihy: "Neděle odpoledne" - Když se rodina smrskne na jedno děsivé nedělní ticho

Anotace:

Každá rodina má své tradice. Některá má navíc i tajemství. 

Život malého Tea ubíhá v pomalém, ubíjejícím rytmu. Podivínská a samotářská matka ho vzdělává doma a namísto procházek a setkávání s jinými dětmi ho vodí do komunitního náboženského centra. Otec má náročnou práci a občas o ní Teovi vypráví. Každé nedělní odpoledne se ale děje divná věc — otec někam zmizí. Dospívání však nelze zastavit a s nástupem do školy a novým kamarádem se v Teově neveselé rutině objevují první trhliny. A s tím se mění i celá rodinná situace, obestřená mlčením, tajemstvím a smutkem. Čím je Teo starší, tím odtažitější je jeho vztah k rodičům. Ale ani jeho samostatný život není nakonec spokojený — je v něm prázdné místo, které potřebuje zaplnit.  

Autorka děkuje Ministerstvu kultury České republiky za poskytnutí tvůrčího stipendia.

Název knihy: Neděle odpoledne
Autor: Viktorie Hanišová
Nakladatelství: Host
Počet stran: 317
Rok vydání: 2022

Recenze:
Ahoj čtenáři! Dneska mám pro vás tip na knížku, která mi dala celkem zabrat. Pokud znáte Viktorii Hanišovou, tak víte, že tahle autorka se s ničím nemaže a ráda vychází z témat, o kterých se raději mlčí. Neděle odpoledne není výjimkou. Připravte se na to, že je to depresivní čtení.

O čem to vlastně je:
Jde o příběh jedné hodně dysfunkční rodiny a je rozdělený na tři části. Každá z nich je z pohledu někoho jiného – nejdřív syn Teo, potom jeho matka a nakonec otec. Celé se to točí kolem velkého podivného rodinného tajemství. Otec tráví spoustu času v práci a každou neděli odpoledne bez vysvětlení někam zmizí. Teo netuší kam, ale strašně moc by to chtěl zjistit. Postupně se před námi odkrývají střípky lží, traumat a manipulace.

Jak se mi to četlo:
Nebudu lhát, tohle nebylo žádné odpočinkové čtení. Celá kniha má neuvěřitelně tísnivou, až depresivní atmosféru, takže jsem ji musela několikrát odložit. Co mi ale při čtení vadilo, byl styl psaní. Na to, že v knize není nijak označená přímá řeč, se dalo zvyknout, ale používání hovorových výrazů (obecné češtiny) jako „různejma, vytejkat, žádnej, druhej...“ mě rušilo, já chápu, že to měl být umělecký záměr, aby to působilo autentičtěji, ale mně to zkrátka vadilo.

První část s Teem byla nejdelší. Začíná to, když je mu dvanáct. Je to takový pomalejší kluk, učí se doma s mámou a chodí do divného náboženského komunitního centra. Dlouho jsem přemýšlela, jestli je Teo nějak postižený, nebo jen tak zaostalý kvůli izolaci od světa, do které ho máma uvrhla. Vztah s rodiči je ledový. A do toho má Teo imaginárního kamaráda jménem Hyn, který ho neustále ponižuje. Teo si nachází nového skutečného kamaráda Vychcana, který ho učí ohýbat pravidla a různé lumpárny. Pak přijde nečekaný šestiletý skok, Teo dospívá a Vychcanův slovník i to, jak hnusně mluví o ženách, je vážně nechutné. A navíc se tady otevírá hrozné téma vykořisťování seniorů, ze kterého mi bylo úzko.

Druhá část z pohledu matky nám ukáže její těžké dětství a to, jak našla útěchu v Bohu, což ale hraničí se sektářstvím. Teprve tady začínáte chápat, proč je taková, jaká je. No a třetí část z pohledu otce konečně vyjasní celý příběh a záhadu nedělních odpolední. Jen mě trochu mrzelo, že konec zůstal takový otevřený.

Hlavní myšlenka a hlubší význam:
Kniha ukazuje, jak moc nás formuje naše minulost a rodinné zázemí. Autorka sama říká, že lidé často vypínají rozum a upínají se k falešným prorokům nebo nevědeckým teoriím, protože je vede slepá víra, nikoli logika. To se přesně odráží v chování matky. Hanišová v románu mění perspektivy – to, co se v první části zdá jasné, se v další rozostří, a skryté věci vyplouvají na povrch. Ukazuje nám, že nikdo není stoprocentní padouch ani oběť, a že každý má pro své chování nějaký důvod, i když je sebedestruktivní. Velkým tématem je tu kromě rodinných traumat i společenská kritika, zejména odporné praktiky „šmejdů“ zneužívajících seniory, což autorku neskutečně štve a proto se to promítlo i do děje.

Závěrem:
Tohle dílo bylo náročné. Ani jedna postava mi nebyla sympatická a atmosféra byla depresivní, ale potřebovala jsem vědět, jak to dopadne a proč to tak je. Jestli chcete syrový psychologický příběh a nevadí vám těžká společenská témata, jděte do toho.

Moje hodnocení: 4/5🌟

Tuto knihu jsem dostala v rámci #spoluprace od Nakladatelství Host Brno 
Děkuji 💖

Pár slov o autorce a zajímavost na závěr:
Viktorie Hanišová patří k nejvýraznějším současným českým spisovatelkám. Zajímavé je, že zatímco ve svých předchozích úspěšných románech řešila hlavně toxické vztahy mezi matkami a dcerami, v Neděli odpoledne udělala krok jinam. Zaměřila se na vztah otce a syna a na jakýsi moderní oidipovský komplex. Sama přiznává, že i když se snaží politiku a společnost do knih netlačit, tentokrát neodolala, protože téma vykořisťování starých lidí v ní prostě vřelo.

Slova autorky:
„Přišlo mi rozumné nabídnout tři perspektivy, aby bylo zřejmé, že každý člověk je tvořený svou minulostí, a tudíž se jeho chování dá do jisté míry vysvětlit. Lidsky je mi nejbližší právě syn Teo, kterému je také v knize věnován největší prostor. Myslím, že je to zajímavá osoba, která sveřepě bojuje s tím, co jí dala do vínku netradiční rodina,“

Viktorie Hanišová zůstává v novince Neděle odpoledne věrná těžkým tématům článek ZDE