Arthur
Parnassus vede dobrý život, který si vystavěl z popela toho špatného. Je
ředitelem neobvyklého sirotčince na vzdáleném a podivném ostrově a doufá, že se
brzy stane adoptivním otcem šesti magických dětí, které tam žijí.
Cesta k
tomu však není jednoduchá. Přestože spolu s Linusem Bakerem, bývalým
pracovníkem Oddělení péče o magickou mládež a láskou Arthurova života, odhalili
světu, jak vládní sirotčince fungují, strach z magie stále rezonuje. A ne každý
má radost z veřejného slyšení, na němž má Arthur podat své svědectví.
V
pokračování Domu v blankytně modrém moři se Arthurova
nesourodá magická rodina musí popasovat s náročným úkolem: říci pravdu dost
nahlas na to, aby už ji nikdy nešlo zamlčet. I kdyby měla vyletět z popela jako
fénix.
Název
knihy: Někde za mořem
Autor: TJ Klune
Nakladatelství:
FANTOM Print ve spolupráci s nakladatelstvím conQueer
Počet
stran: 414
Rok
vydání: 2024
Recenze:
Ahoj čtenáři! Dneska mám pro vás recenzi na knížku, na kterou jsem se neskutečně
těšila, ale zároveň jsem měla obavy. První díl Dům v blankytně modrém moři
mě okouzlil, ta nálož laskavosti a tepla byla úžasná. Teď tu máme pokračování s
názvem Někde za mořem. Hned na začátek musím říct, že jde o duologii,
takže tímhle dílem se s našimi milovanými hrdiny bohužel loučíme. Měla jsem
obrovský strach, jestli dvojka dokáže udržet laťku nastavenou prvním dílem.
Víte, jak to u pokračování bývá. Ale spadl mi kámen ze srdce. Už po pár
stránkách jsem se nahlas smála a za chvíli utírala slzy dojetí. Autor to
dokázal a nezklamal mě ani v nejmenším.
O čem
to vlastně je:
Zase se
vracíme na ostrov Marsyas, do toho nejneobvyklejšího sirotčince na světě, kde
žijí magické děti. Každé z nich je úplně jiné, má specifické schopnosti, svá
vlastní traumata, ale společně tvoří naprosto dokonalou rodinu pod ochrannými
křídly Arthura Parnasse. V tomhle díle do jejich kruhu přibude nové dítě, které
si s sebou nese hodně těžkou minulost. Sledujeme, jak ho ostatní přijmou a jak
mocné a léčivé může být bezpečné prostředí. Jenže idylka netrvá věčně. Stojí
proti nim OPOMM (Oddělení péče pro magickou mládež). Organizace, která má sice
v názvu „péči“, ale Arthur už od svého vlastního mládí moc dobře ví, že jejich
představa o blahu dětí znamená spíš kontrolu, strach a potlačování všeho
výjimečného. Čeká nás tak velký a napínavý boj dobra se zlem.
Jak se
mi to četlo:
Četlo se
to úplně samo! Od prvních stránek, mě to okamžitě vtáhlo do děje. Stránky mi
mizely pod rukama. Kniha ve mně vyvolala obrovskou škálu emocí. V jednu chvíli jsem
se culila nad roztomilými hláškami a „lumpárnami“ dětí, v další minutě zatlačovala
slzu dojetím, a vzápětí cítila zášť a nesouhlas s tím, jak se k magickým
bytostem chovají úředníci z OPOMMu. Hrozně moc mě potěšilo, jak se proměnili
obyvatelé městečka Marsyas. V prvním díle byli plní předsudků, ale teď ukázali,
že stačilo magické bytosti prostě jen poznat a nedat na slepou propagandu a
strach z neznáma. Zamilovala jsem si tam úplně každého.
Hlavní
myšlenka a hlubší význam:
Ačkoliv je
to fantasy s dětmi a teenagery, rozhodně nečekejte nějakou naivní young adult
literaturu. Tohle je knížka pro úplně každého, bez ohledu na věk. Skrývá se v
ní obrovské poučení o tom, jak důležité je mít kolem sebe lidi, kteří vás
podpoří, milují vás přesně takové, jací jste, a jsou vaší bezpečnou kotvou.
Celý příběh je protkán neuvěřitelnou laskavostí, trpělivostí a ukázkou toho,
jak by spolu lidé měli komunikovat, když nastanou těžké časy. Ukazuje nám, že
každý z nás je něčím výjimečný a že bychom se nikdy neměli schovávat před
světem jen proto, že jsme jiní. Je to o síle rodiny – té, kterou si sami
vybereme – a o tom, že za své štěstí a za své blízké stojí za to bojovat.
Závěrem:
Tohle je
příběh, který vás chytne za srdce a už nepustí. Pokud hledáte něco, co vás
pohladí po duši, rozesměje, dojme a donutí vás věřit, že na světě ještě
existuje dobro a laskavost, okamžitě po ní sáhněte. Doporučuju ji všem
milovníkům cosy fantasy, ale vlastně úplně každému, kdo potřebuje v dnešní
uspěchané době trochu naděje.
Moje hodnocení: 5/5 🌟
Věděli
jste, že sám TJ Klune je queer autor a neurodivergentní člověk? Do svých knih
promítá obrovský kus sebe a svých vlastních zkušeností. Často zmiňuje, že jako
malý postrádal v literatuře postavy, se kterými by se mohl ztotožnit, a proto
teď píše příběhy, které fungují jako taková „teplá deka pro duši“ pro všechny,
kdo se kdy cítili na okraji společnosti nebo nepochopení. A na tomhle queer
příběhu plném lásky a respektu je to neskutečně znát.
Rozhovor s autorem si můžete přečíst ZDE
Komentáře
Okomentovat